Prodlužování řas

Krásnou středu holky,

doufám, že dnes jste měly na rozdíl ode mě pohodový den. Já jsem opět úplně vyčerpaná z práce - takže si dám skleničku vínka a pustím se do psaní. Takže tohle bude spíš takový kecací článek, který se bude týkat prodlužování řas metodou řasy na řasu. Chtěla bych vám napsat mou zkušenost, kterou s tímhle mám, ale jak říkám, každý s touto metodou má jinou zkušenost - někomu to vyhovuje někomu ne. Takže doufám, že tento příspěvek budete brát s nadhledem s tím, že je to opravdu pouze můj názor.
Nějak nevím, kde začít. Začnu asi tím, kvůli jaké blbosti jsem si nechala prodloužit řasy...

Já osobně mám docela štěstí, jelikož mi příroda nadělila tmavé, dlouhé řasy, které jsou i docela pěkně natočené. Takže takové věci jako jsou kleštičky na řasy, umělé řasy nebo prodlužující řasenka neznám. Jediné, co používám, je řasenka na objem, aby byly řasy krásně výrazné. Ale problémem je ta moje lenost. Ráno mi trvá cca 10 minut, než si vůbec řasy namaluju, jelikož je musím mít perfektní a výrazné - ano, prostě si na namalování očí potrpím nejvíc. Takže když jsem viděla, že se v poslední době rozmohlo prodlužování řas, říkala jsem si, že je to skvělá příležitost, jak ušetřit po ránu čas a přitom se budit s krásnýma řasama. Tak jsem si k narozeninám nechala koupit voucher na tuto metodu. Nebudu jmenovat salon, ve kterém jsem byla, abych náhodou nějak nepoškodila jejich pověst nebo něco podobného, ale když jsem tam na řasách byla, zdálo se mi to tam krásné a profesionální. A aplikace probíhala zhruba takto:

• musela jsem přijít odlíčená (logické), následně jsem si lehla na lůžko, které mi připomínalo doktorské a měla jsem si vybrat délku řas - vybrala jsem si středně dlouhé
• dále mi paní kosmetička nalepila pod spodní linii řas proužek izolepy - aby mi lepidlo nenateklo do očí
• a pak už jsem jen zavřela oči a cítila, jak se mi vždy dvě řasy slepují a drží jednu umělou. Nebylo to nic nepříjemného ani bolestného, jen to lepidlo ! Když mi náhodou steklo do očí, byla to strašná bolest.
• nakonec, když bylo vše hotovo, mi paní kosmetička sundala proužky izolepy a ukázala mi ,,své dílo"

Řasy byly krásné, to ne že ne. Problém byl v hustotě. Jsem prostě zvyklá, že jsou moje řasy opravdu výrazné a husté, což ty umělé řasy bohužel nesplňovaly. Byly takové až potom, co jsem je několikrát přejela řasenkou - takže byly umělé řasy v podstatě k ničemu, když jsem je stejně musela malovat. Další věc, která mi hrozně vadila byla ta pichlavá bolest, když jsem si přes ty řasy přejela nebo si jen promnula oko. Byla to strašně nepříjemná bolest, která mi vadila ze všeho nejvíc. Takže asi po zhruba pěti dnech bylo rozhodnuto, řasy musely dolů. Když jsem paní kosmetičce řekla, co mi řasy dělají, jen nevěřícně kroutila hlavou a říkala, že to není možné. Bohužel bylo.
Takže jsem měla umělé řasy dole. Ale to nebyl konec mého ,,utrpení". Když jsem se podívala do zrcadla, zděsila jsem se. Svoje krásné dlouhé řasy jsem měla pryč a místo nich jsem měla milimetrové ,,chloupky"!

Abych to teda shrnula a jak to vůbec dopadlo.. Řasy mi po cca měsíci a půl dorostly (ale to jen díky tomu, že mi rostou poměrně rychle) ale mezitím než narostly jsem se cítila hrozně - nebyla jsem to já a vypadala jsem opravdu divně. A ano, každý den jsem si nadávala, že jen z lenosti jsem si takhle blbě zničila řasy. Nakonec tedy vše bylo zase jak má, ale už bych do toho nikdy nešla. Nikdy nikdy nikdy!
Koukám, že jsem se strašně rozepsala, tak doufám, že některé z vás jste to aspoň dočetly do konce a berte tento článek opravdu jako můj osobní názor a zkušenost :) A co vy holky, máte s tímto některá zkušenost?

Krásný pohodový večer
LL*